close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Úterý

13. října 2009 v 20:48 | vaše terezka :)
Po měsící jsem si vzpomněla co mi chybělo...tahle stránka...Jenže,co napsat,když slova docházej?....Snad příběh dnešního tak málo zajímavýho dne...
"Terezo,vstávej!Je 7!Nestíháš autobus" probudil mě matčin hlas.
Chladivý vítr,procházející špatně utěsněným oknem,mi dal pravidelné ranní objetí,při němž mnou prostoupil pocit tisíců jehliček propichujících každý milimetr mého ležícího já s jakousi radostnou razancí.
Sedla jsem si a koukala se..Do prázdna,do tmy.
Pár minut nato jsem zapla notebook,dala mu příkaz k nabíjení mp3ky a tiše se přesouvala do místnosti,která se kvůli svému "velkému" prostoru (asi 2x2 m) nedá ani z dobré vůle nazývat koupelnou.Zakopla jsem o jezevčíka a přistála v náručí matky,která dolaďovala poslední řasu na svém dokonalém,tmavě hnědém oku.Vypadala perfektně.Pohled do zrcadla byl horší.O poznání horší.
Už tak dost kudrnaté vlasy se mi teď vlnily do všech stran,kruhy pod očima by přinejlepším zamaskovalo minimálně 200 gramů make-upu a v barvě mohl můj obličej směle konkurovat papíru,který jsem o hodinu později použila pro zápis do Biologie.Obvyklá pohádka aneb -"Jsem krásná,jsem přirozená,tak sakra kde je ten odličovák?!"Jak říkám,nejoblíbenější horror je ranní pohled do zrcadla:)
S narovnanou ofinou,vlasy v provizorních culíčcích a v bundě kterou nesnáším snad ještě více než tlačenku,jsem přesně v 7 : 30 vybíhala z domu.
Autobus,jindy přijíždějící přesně nepřesně,mi tentokrát vesele zamával a s úctyhodnou ironií ladně mizel v dáli.
Naštěstí na druhé zastávce (obě máme 100 metrů od vchodu) již čekal druhý prostředek,dopravující Hejčíňáky domů do klece a pomalu zavíral dveře.Zrychlila jsem tempo z roztomile se pachtící želvičky na geparda s deseti kily vědomostí na zádech a s funěním přistála na sedačce u okna.Kdyby jen u okna!aké velmi šikovně přímo nejblíže ke dveřím.Morituri te salutant.A to jsem se těšila na topení a cestu bez čepice,v níž dnes vypadám jako špatně povedený odlitek Michaela Jacksona těsně po plastické operaci.Po té 254té.Hodiny ve škole běžely jako po másle,s vyjímkou několika minut zadržovaného zvracení při pohledu na to,co nám naše milé paní kuchařky připravily.To je snad vše :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wyatt Wyatt | Web | 14. října 2009 v 20:48 | Reagovat

Aneb jak je den krásný, když stojí totálně za hovno? And then ya came home and kill yourself?
No co, konečně píšeš
musíme si promluvit
p.s. mělo tam být p.s.

2 hellie hellie | 18. října 2009 v 19:44 | Reagovat

teri krásněs to popsala:D takhle podo¨bne vypadaji moje rana:D akorat s tim rozdilem,ze doma mi to celkem slusí a hned jak prijdu do skoly,tak vypadam jak debil:D

3 WhyIAm WhyIAm | 19. října 2009 v 17:56 | Reagovat

No já totiž nepočítám s tím že by mi to dokonce mohlo slušet :-D pro mě je úspěch když doběhnu bez infarktu s řasenkou v ruce na autobus  :-D

4 hellie hellie | 26. října 2009 v 12:25 | Reagovat

teri laskave sem pis dalsi clanky,protoze ja sem porad chodim a nic se tady nedeje novyho:D :D  :D

5 whyiam whyiam | 22. prosince 2009 v 20:34 | Reagovat

píšu,píšu!mžžž^^ 8-O  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama